Kapela už tou dobou zkoušela na zcela odlišném místě. Dobře vybavená zkušebna za zanedbatelný peníz, prosycená vůněmi alkoholu, cigaret a kdoví čeho dalšího, skýtala ideální prostředí pro partu svobodomyslných rockerů. Atmosféru vzájemného porozumění nenarušovala ani staticky pochybná stavba suchého WC, vítající návštěvníka přímo přede dveřmi do zkušebny svým charakteristickým odérem.

Takže v tomto prostředí se započala má „kariéra“ zpěváka hudební skupiny MADE LATER, jak jsme si později začali říkat. Byly to okamžiky plné neuvěřitelné pohody, legrace, ale hlavně skládání písniček, které nás prostě bavily. Každá zkouška byla lepší a lepší, skladby mému uchu do té doby naprosto nečitelné začaly nabývat jasnější struktury, zlepšovali jsme se hráčsky i kompozičně. Kdykoliv se mlhou vzpomínek vrátím do této doby, vybaví se mi skvělá atmosféra, nefalšované nadšení z tvorby vlastní hudby, nespoutanost, volnost prostá jakýchkoliv svazujících konvencí v kolektivu muzikantů, kteří se neberou zbytečně vážně a nepodléhají zničujícímu perfekcionismu. Prostě jsme hráli, zkoušeli, improvizovali nebo jen tak blbnuli. Třeba naše první společná píseň Mound Hills vznikla v hrubých rysech během jediné zkoušky. Stačilo pár tónů z Fredovy kytary a všichni zpozorněli. Na ušmudlaný papírek se mi podařilo naškrábat základ textu inspirovaného hrdinskými příběhy R. E. Howarda a po hodině hraní nám začalo být jasné, že máme písničku, kterou budeme mít hodně rádi.

Navzdory volnějšímu přístupu ke komponování se seznam našich skladeb utěšeně rozrůstal a přišla i první vystoupení, z nichž některá se odehrála před poměrně velkým publikem. I po letech mi tváří proběhne úsměv při vzpomínce na Freda marně se skrývajícího za odposlechy, ve snaze uniknout neúprosným světlům reflektorů, obnažujícím jej před očima rozvášněného davu.

Všechno mělo zkrátka správný směr, ale přesto se vývoj věcí neomylně stáčel ke smutnému konci. Často si kladu otázku, co bylo vlastně příčinou? Pokaždé je odpověď stejná, totiž že jednoznačný důvod vlastně neznám. Možná to byly děti, lačný to konzument času i jiných prostředků rockerových, možná změna Fredových stravovacích návyků, kdo ví? Jako bychom to tušili, začali jsme pracovat na nahrání dema za pomocí kapelního důvěrníka Bárky a jeho techniky, abychom naše snažení alespoň nějak ochránili před ničivými účinky času. Ale i těmto snahám jako by docházel ten správný tah na bránu, veškerá energie slábla, chuť mizela.  Vyhazov ze zkušebny se tak stal ránou z milosti veškerém dalším pokusům a demo zůstalo jen předmětem úvah coby kdyby.

Roky plynuly a každý z nás se ponořil do rodinného života a pěny bezpočtu dní. Ale vzpomínky se vytrvale vracely. A Kvalita těchto vzpomínek zrála a ty se tak stávaly stále naléhavějšími. Asi to tak vnímali všichni, protože zhruba před dvěma lety mi opět zavolal Martin. Netelefonujeme spolu často, takže mé obočí při pohledu na displej telefonu změnilo polohu a o slovo se přihlásila zvědavost. Jeho sdělení bylo prosté: “Začali jsme zase hrát, dondeš?” Inu došel jsem a výsledek našeho opětovného setkání nyní posloucháte. Jedná se jen o část toho, co jsme kdysi vytvořili, ale tak vlastně zněla dohoda – sejdeme se znovu jen kvůli nahrání dema sestávajícího maximálně ze šesti skladeb a šlus. Těžké je však dodržet takovou dohodu, když nás hraní zase začalo bavit! Taková dříve vyrobená dohoda musí být zahlušena, protože my jsme MADE LATER! Pokud se CD točí, příběh pokračuje, povolejme tedy bubeníka k povinnosti, ať ohně mohou vzplanout: PÍÍÍÍÍŽÁÁÁÁÁÁ!!!!
Marek Leden 2021